V některých článcích na Internetu se můžete dočíst, jak je v západní Evropě trendem bydlet v pronajatých nemovitostech. Údajně to má výhody v tom, že lidé nemusí řešit žádné starosti s údržbou domu, a nejsou také na objekt nijak vázáni – jednoduše se mohou přestěhovat takřka kdykoli a kamkoli. Jenže tato mince má i svůj rub.
Nemůžete svévolně v příbytku provádět žádné stavební práce – Přestává vám vyhovovat stávající koncepce kuchyně a chtěli byste ji rekonstruovat a změnit i její půdorys? Chtěli byste vybourat příčku a posunout ji o kus dál? Chcete vyměnit podlahovou krytinu, například se zbavit koberce a položit na podlahu dlažbu? Toto si ve svém vlastním domě můžete dovolit „kdykoli a kdekoli“, ale v pronájmu rozhodně ne.
Jednou nohou na ulici – pamatujte na to, že jste-li v pronájmu, není to vaše, tím pádem se majitel nemovitosti může rozhodnout kdykoli vás „vyhodit na ulici“. Jistě, že jste chráněni nájemní smlouvou, ale to se týká pouze výpovědní lhůty. Může se vám pak stát, že se v průběhu jednoho roku musíte i dvakrát nebo třikrát stěhovat.
Stěhování – představte si, že jste se konečně zabydleli, bydlíte v bytě 7 let, vybudovali jste si tu nová přátelství a vazby na mnoho lidí v okolí, a teď se máte přestěhovat, třeba za prací na druhý konec republiky. Veškeré dobré vazby kvůli tomu zpřetrháte a musíte si budovat nové.
Stáří – mladým lidem až tak nemusí vadit časté stěhování za prací, ale co pak, až budete staří? Co když, až zestárnete, budete hůře pohybliví, a najednou vám pronajímatel oznámí, že do tří měsíců si musíte najít nové bydlení a musíte se vystěhovat? Umíte si představit ten stres, pro důchodce ve věku 75 let, jak pracně shání bydlení, které utáhne ze svého důchodu, a navíc musí organizovat stěhování, které také nebude zadarmo? Není zkrátka nad vlastní bungalov.
Pamatujte zkrátka na to, že nebudete „forever young“, jak zpívá Alphaville nebo Karel Gott – ten také prozpěvoval, jak se snaží „být stále mlád“, ale nakonec mu to stejně nevyšlo.