Je logické, že my lidé usilujeme o to, abychom se cítili co nejpříjemněji. A tak není vůbec s podivem, že v létě za hezkého počasí míříváme v hojném počtu někam k vodě. Je přece jasné, že se chceme cítit svěží, a proto chceme být někde, kde se můžeme kdykoliv ochladit a omýt ve vodě. Protože lepší osvěžení za letního horka sotva najdeme. Sotva existuje místo, kde bychom byli raději než právě u vody.
Ale ona není voda jako voda. A i když tedy vyrazí k vodě víc našinců, nevypadá to vždy stejně. Zatímco se někdo koupe v moři někde v zahraničí, jiný se spokojuje s nějakou tou naší vodní nádrží, a zatímco někdo sdílí bazén někde na veřejné plovárně s jinými lidmi, jiný si užívá svůj klid a pohodlí u vlastního bazénu.
Každé koupaliště má pochopitelně své výhody i své nedostatky. A kdybych si měl z toho nabízejícího se vybrat já, určitě bych se rozhodl pro svůj vlastní bazén. Který sice obvykle nebývá tak velký jako bazén na plaveckém stadionu, o moři už ani nemluvě, ale člověk se tu dělí o svůj prostor výhradně s těmi, s nimiž to tu sdílet chce, a ne s docela cizími lidmi, a který sice není tak levný jako přírodní koupaliště, které vzniklo nezávisle na nás a bezplatně, ale zase si v něm lze udržovat čistou vodu a každý si ho může postavit tam, kde mu to vyhovuje nejlépe.
A tak jsou nejšťastnějšími z nás jistě ti, kdo si pořídili své vlastní bazény. Což už dnes může udělat každý, protože se objevuje v nabídce sousta různých bazénů, a to i za velice nízké ceny. A každý, kdo takový bazén stále nemá, si ho tedy může pořídit, namísto aby záviděl těm, kdo ‚mají to štěstí‘. Kdo má svůj bazén, ten se prostě může koupat kdykoliv a užívat si ho jakkoliv. A v tom je ve výhodě ve srovnání s těmi, kdo tu možnost nemají. A protože se dají sehnat bazény do země levně, je zbytečné, abyste byli těmi, jež v létě sužuje nesnesitelné horko, v němž se nemohou vykoupat.